Dílo bylo slavnostně představeno při příležitosti 5. výročí otevření Památníku Vojna.

Jiří Sozanský, akademický sochař (*1946 Praha)

• 1960 – 1963 vyučen zedníkem
• 1963 – 1967 pracuje jako zedník
• 1967 – 1973 studuje na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér prof. Františka Jiroudka)
• od roku 1973 se věnuje malbě, kresbě, grafice, plastice, instalacím a environmentům
• v roce 1988 získal stipendium Jackson-Pollock Krasner Foundation, New York
• v roce 1995 získal grant Open Society Fund Praha
• od roku 1976 realizoval přes dvacet samostatných výstav a účastnil se téměř padesáti kolektivních výstav a přehlídek doma i v zahraničí.

Svými díly je zastoupen v řadě veřejných a soukromých sbírek (Národní galerie v Praze, Památník Terezín, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, České muzeum výtvarných umění, Oblastní galerie v Liberci, Galerie Benedikta Rejta Louny, Galerie výtvarného umění Litoměřice, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie umění Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění Klenová, Moravská galerie v Brně, Musée National d’Art Moderne, Centre Georges Pompidou v Paříži, Musée Saint Denis v Paříži, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Helsinki Kaupungin Taidemuseo, National Gallery v Sarajevu aj.)

Jiří Sozanský je příslušníkem umělecké generace, která se na přelomu 60. a 70. let s vědomím kontinuity a tradic výtvarné tvorby rozhodla pro tradiční výtvarné prostředky, v té době zpochybňované. Jeho umělecká tvorba se poté rozvíjela v řadě cyklů a projektů jako mimořádně mnohovrstevná a komplexní, snažící se překonat jednotlivé separované umělecké druhy. Svými aktivitami v neobvyklých místech a prostorách Sozanský oživoval utlumenou výtvarnou scénu 70. let. Jeho akce promlouvaly ke svědomí „normalizující se“ společnosti i za cenu nemalého osobního rizika. Sozanského zajímá člověk v mezních situacích, jeho niterné rozpoložení a vnější reakce směrem k lidské komunitě. Jeho obrazy, kresby, plastiky, objekty, instalace, environmenty i performance reagují na konkrétní prostředí a společenskou situaci v poloze naléhavého varovného mementa. Takové byly jeho akce v Terezíně, Mostě, Vysočanech či Veletržním paláci, na něž logicky navázaly projekty realizované po roce 1990 ve valdické věznici a v bývalém jezuitském kostele v Litoměřicích i řada akcí reflektujících válečné utrpení obyvatel Sarajeva, prezentovaných v Čechách a v Bosně a Hercegovině. Tuto řadu Sozanský rozšířil monumentálním projektem Umění v mezní situaci, který byl roku 1997 představen v Bruselu.