Pro Vaše dotazy
Město Příbram je štědrou pokladnicí zejména báňských památek, dokumentujících jeho slavnou minulost. Nejstarší hmotné movité montánní památky, mimo přírodnin, nacházející se ve správě Hornického muzea Příbram, se vážou k prvním historicky známým obyvatelům regionu, kterými byli Keltové. Od keltského kmene Bójů je odvozen též latinský název českých zemí – Bohemia, země Bójů. Působení Keltů na Příbramsku je dáváno do souvislosti s jejich renomé schopných prospektorů, hutníků, kovářů a uměleckých řemeslníků. Dokladem mistrovského keltského šperkařství je ve Sbírce Hornického muzea Příbram například bronzový řetízek, náramek, spona a další předměty z Brodu, datované do 3.-2. století před n.l., vykopané archeology v roce 1988. Řada nástrojů používaných Kelty si zachovala svůj tvar dodnes.
Bronzová spona dvoukuličkové spojené konstrukce (Brod, 3.–2. stol. př. Kr.)
|
Bronzový náramek
(Drsník, 3.–2. stol. př. Kr.) |
Keltská spona
(Radětice, 3. stol. př. Kr.) |
Na Příbramsku měli keltští kovkopové možnost exploatovat především ložiska stříbra, olova, mědi, ale i zlata a železa. Naznačují to četné jevy. Jednak existence výrazné surovinové základny v tomto regionu právě v okolí keltských sídlišť, dále určité topografické vztahy a konečně i globální charakter osídlení zdejší oblasti. Dosti reálná je například teorie o rýžování stříbra v jeho ryzí podobě podél říčky Litavky od Březových Hor dále k Bohutínu. Existují unikátní pozůstatky čtyřúhelníkových keltských svatyň z oblasti mezi Třebskem a Kamennou, jejichž vznik pravděpodobně souvisí s místním rýžováním zlata. Poblíž Konětop, Jerusaléma a Brodu bylo zjištěno další pravěké sídliště s nálezy z laténského a částečně pozdně halštatského období. Je mezi nimi i železná spona, zápona, torzo kopí, několik kusů strusky a zřejmě také vzorek rudy.
Nejstarší stopy po montánní činnosti Slovanů nás přivádějí do 10.-11. století, některé však nejsou věrohodně doložené. Koncem 40. let 20. století se například ve východní části současného náměstí T. G. Masaryka v Příbrami, mezi budovou bývalého báňského ředitelství, kostelem sv. Jakuba a lékárnou U Bílého lva podařilo nalézt při zemních pracích, mimo střepů z užitkových nádob a dalšího materiálu, též zbytky železářské tavící pece. Jednotlivé předměty se však v průběhu let ztratily, takže není možné je dnes podrobit skutečně vědecké identifikační analýze a tím i potvrdit původně prezentovaný časový interval.
Do 10.-11. století spadá datace dalších archeologických nálezů, a sice od Konětop, naznačujících, že tato lokalita měla nejspíše vazbu na metalurgii železa. V roce 1958 bylo prozkoumáno hutnické pracoviště ze 13. století u Radětic, orientované na výrobu železa, na jehož místě se od 14.-15. století pak následně těžila a upravovala olověná ruda.
Železné hroty šipek a kopí
(Příbram – Zámeček, 15. století) |
Torzo kachle s motivem jelena
(Příbram – Zámeček, 15. století) |
Ostruha s bodcem
(Příbram – centrum, 14. století) |
Současná pramenná základna bezpečně dokládá místní těžbu a zpracování rud nejméně od 13. století, kdy se v březohorském rudním revíru, s polymetalickými ložisky Březové Hory a Bohutín, zpracovávaly rudy se značným obsahem stříbra, olova, zinku a dalších kovů. Jejich těžba je dokumentována ve Sbírce Hornického muzea Příbram archeologickými nálezy z četných montánních lokalit z okolí Litavky od Bohutína k Březovým Horám, z povodí Pilského potoka v Brdech i odjinud, a také vykopávkami z neagrárního sídliště z území Březových Hor. Kromě vzorků strusky se podařilo objevit například železný hák zakončený koulí k upevnění okovu, pocházející z archeologického nálezu důlního díla ze 13. století u Bohutína, nebo hornickou sekerku a železný špičák z montánního pracoviště u Lazce, datovaného rovněž do 13. století.
Železný hák ukončený koulí
(Bohutín – důlní dílo, 13. století) |
Hornická sekera a železný hrot
(Lazec – montánní pracoviště, 13. století) |
Prvním písemným dokumentem o zpracování rud v příbramském regionu je již vzpomínaná listina z 21. dubna 1311, podle které postoupil pražský měšťan Konrád pražskému biskupu Janu IV. zdejší huť. Tato zpráva je považována za nejstarší písemný doklad místní těžby a zpracování olovnato-stříbrných rud. Existuje též názor, že se jednalo o huť železářskou. Kopii listiny mohou shlédnout návštěvníci Hornického muzea Příbram v expozici situované do bývalé cáchovny Ševčinského dolu. Uváděný pramen potvrzuje určitou tradici báňské činnosti, sahající s jistotou před letopočet 1311.
Listina o prodeji huti z 21. 4. 1311 – první písemný doklad o zpracování a těžbě rud na Příbramsku
|
Montánní práce na Příbramsku pokračovaly s různými úspěchy i v průběhu následujících staletí. Od 30. do konce 50. let 16. století vyvrcholila první výraznější těžební konjunktura, která však nepřekročila hranice regionu. Přesto způsobila příliv dalších horníků a hutníků, většinou Němců z Krušných hor. Tito kolonisté se mohli usazovat přímo v okolí těžebních aktivit na Březovém vrchu, dnešních Březových Horách.
Keramická nádoba
(Březové Hory – sídliště, 13. stol.) |
Stříbrné pečetidlo březohorského
horního bratrstva (1530) |
Zvon z hornické kaple sv. Prokopa
(Březové Hory, 1580) |
Havířská osada, existující dle archeologických nálezů již od 13. století, měla částečnou samosprávu a podléhala hornímu úřadu. Platilo zde Jáchymovské horní právo. Kovkopové byli organizováni v Horním bratrstvu, spravovaném hormistrem a přísežnými. Od krále Ferdinanda I. Habsburského získali v roce 1530 i vlastní pečetidlo, které nyní patří k cenným exponátům Hornického muzea Příbram. Tuto dobu dále přibližuje například zvon z původního hornického kostelíka sv. Prokopa (zvon je datován rokem 1580) i řada havířských pracovních nástrojů – želízka, mlátky, špičáky, troky a jiné. Technická úroveň zdejší montánní činnosti je výtvarně doložena v iluminovaném příbramském graduálu z 80. let 16. století.
Příbramský graduál (1583)
|
Nejstarším dílem odborné literatury s hornicko-hutnickou tematikou ve Sbírce Hornického muzea Příbram je kniha J. Agricoly s názvem De re metalica libri XII, vydaná v Basileji roku 1556, s mnoha krásnými dřevořezy. Hodnotná je též její reedice vytištěná v Berlíně roku 1928. K vzácným starým tiskům tohoto zaměření se řadí rovněž hornická postila Sarepta, která vznikla v r. 1564, či dílo J. Th. A. Peithnera pojmenované Versuch über die natürliche und politische Geschichte der böhmischen und mährischen Bergwerke, vydané roku 1780 ve Vídni. Má mnoho zajímavých rytin, z nichž jedna zachycuje i příbramskou stříbrnou medaili z roku 1728. Na této pamětní medaili, jejímž autorem byl zřejmě řezač kolků z pražské mincovny František Vavřinec Altomonte, je rakouský císař Karel VI. s chotí Alžbětou Kristinou jak přijímají symbolicky od příbramských měšťanů vedených hormistrem a primátorem Jiřím Tomášem Puschem stříbro ze zdejších dolů jako poděkování za císařem předané potvrzení městských privilegií (ve skutečnosti tyto výsady garantovala až císařovna Marie Terezie – poznámka autora). Stejné téma nalezneme i na oválné rámované olejomalbě z téže doby. Dle písemných pramenů existuje originál medaile, který je součástí numismatické sbírky Kunsthistorického muzea ve Vídni, dále tento příbramský exemplář, sedm kusů v Národním muzeu v Praze a pravděpodobně i jinde. Medaile, představující ukázku špičkového umění, vzpomínaný obraz a Peithnerova kniha patří k chloubám Sbírky Hornického muzea Příbram.
Stříbrná pamětní medaile zhotovená podle předlohy vpravo (1728)
|
Olejomalba na plátně – rakouský císař Karel VI.
s chotí přijímají symbolicky od příbramských měšťanů stříbro ze zdejších dolů |
Mezi starými tisky z 18. století bychom neměli přehlédnout ani spis Maschinenwesen od H. Calvöra. Vznikl v Braunschweigu roku 1763, má množství rytin a plánků a také krásnou tlačenou vazbu. Obdobné to je i u knihy Ch. T. Delia s názvem Anleitung zu der Bergbaukunst, vytištěné roku 1780 ve Vídni. Objevíme v ní četná vyobrazení důlních zařízení či rytinu s horníky. K takovýmto nádherným dílům s vynikající úrovní tiskové úpravy a vazeb náleží rovněž spisy F. E. Bruckmanna z roku 1727, Ch. A. Schlüttera z roku 1738, vydaná v Braunschweigu, a bylo by možné citovat i jiné tituly z fondů Hornického muzea Příbram.
Olejomalba na plátně – Panna Maria Svatohorská na naivním, barokní kompozice kopírujícím obraze (Anton Port, 1845)
|
Při vstupu do foyeru budovy mineralogicko-geologických a paleontologických expozic příbramského muzea upoutá snad každého návštěvníka monumentální, mimořádně hodnotná olejomalba ze 17. století, umístěná na čelní stěně vestibulu, s námětem z Lukášova evangelia, kapitoly XVI. Jde o výjev paraboly o hospodáři, který skládá účty svému pánu; v tomto případě se zodpovídá správce dolů a huti majiteli báňského podniku. Podobnou scénu bychom nalezli též na dvou olejomalbách ve sbírce proslulé galerie drážďanského Zwingeru. Zdejší obraz není signován, na rubu je v němčině poznámka, že pochází z příbramského vrchního horního úřadu (r. 1826). Pravděpodobně se sem dostal ze Saska (čilé styky mezi oběma zeměmi tehdy nebyly výjimkou, zvláště, jednalo-li se o oblast hornictví a hutnictví). Vpravo od vchodu do expozičního sálu spatříme zajímavou pamětní desku z mosazného plechu vytvořenou podle návrhu akademického sochaře a malíře Václava Šáry (1893-1951), připomínající návštěvy T. G. Masaryka na Březových Horách po důlní katastrofě v roce 1892 a na dole Anna roku 1920. Tato deska byla původně odhalena v roce 1937 na budově místní školy. Stalo se tak v rámci II. sjezdu rodáků horního města Březových Hor. Po příchodu hitlerovských okupantů však musela být sejmuta a ukryta ve škole. Po 2. světové válce se vrátila na své místo. Ale ne na dlouho. Komunistickému režimu po únoru 1948 byla rovněž trnem v oku, a tak došlo opět k jejímu odstranění. Následně se dostala do muzea, kde je nyní prezentována veřejnosti. Po listopadové revoluci se podařilo vytvořit kopii této desky. Ta byla dne 31. 8. 1992 slavnostně odhalena na školní budově na náměstí J. A. Alise.
Cenný je též soubor kreseb, litografií a rytin dokumentující báňskou činnost v řadě zemí Evropy, včetně Čech, od konce 18. století, v průběhu 19. a na počátku 20. století. Obraz hornického města a jeho společenského dění té doby dokreslují litografie se scénami ze života horních akademiků a portréty prvních profesorů Báňské akademie v Příbrami.
Olejomalba na plátně – Příbram od jihu
(Josef Mathauser, 1889) |
Unikátními exponáty muzea jsou dva originální kartony (jeden je dlouhý 3 m) s námětem „Život příbramského horníka“ signované roku 1903 jedním z nejvýznamnějších představitelů generace Národního divadla, slavným malířem, kreslířem a ilustrátorem Mikolášem Alšem (1852-1913). Jedná se o kresby uhlem znázorňující loučení horníka s rodinou před odchodem na šichtu, dále výjevy zachycující obsluhu důlního rumpálu, přidělení díla havíři báňským dozorcem, dobývací práce pomocí želízka, mlátku a ručního vrtáku, výstup ze šachty po žebříku, třídění rudy a na závěr její transport. Podle Alšovy předlohy byla tehdy provedena sgrafita na budově fyzikálního ústavu příbramské Báňské akademie z roku 1904. Tento objekt stavebně upravil Josef Sochovský, který byl i původním vlastníkem onoho domu. V rodině jeho otce Čeňka Sochovského, taktéž příbramského stavitele a projektanta (mimo jiné autor projektu kdysi proslulého hotelu Šplíchal – Horymír z roku 1883 v centru města), žila několik let Marina Kailová, Sochovského neteř a pozdější manželka Mikoláše Alše. Po zničení vzpomínaných sgrafit na fasádě někdejšího fyzikálního ústavu byla podle dochovaných Alšových kartonů zhotovena nová, tentokrát na čelní stěnu sídla tehdejšího okresního soudu na hlavním příbramském náměstí. Tohoto úkolu se v polovině 50. let 20. století zhostili akademičtí sochaři Miroslav Vajchr (1923), jenž mimo jiné vytvořil kopii jednoho ze sousoší na Karlově mostě v Praze, a Olbram Zoubek (1926), autor známé posmrtné masky Jana Palacha z roku 1969, jakož i náhrobků Janu Palachovi a Janu Zajícovi, kteří se obětovali na protest proti režimu v Československu po srpnové okupaci v roce 1968. Ze Zoubkovy dílny je též pomník Obětem komunismu na pražském Újezdě a další díla.
Kolorovaná kresba – hornická paráda na příbramském náměstí
(J. Lexa, 1892) |
Jiný soubor kolorovaných kreseb z první čtvrtiny 20. století ze Sbírky Hornického muzea Příbram, viděný spíše okem naivního pozorovatele, patří havíři Lexovi (zachytil například neopakovatelnou atmosféru hornických parád z přelomu 19. a 20. století a jiné).
Významná a rozsáhlá je kolekce grafik a kreseb akademického malíře Karla Hojdena (1893-1975), který rodnému kraji a hornictví věnoval v podstatě veškeré celoživotní dílo. Některé jeho práce nesou ráz dobového dokumentu a reminiscence. Vybraná Hojdenova díla byla zařazena spolu s plastikami akademického sochaře Václava Šáry (1893-1951) do muzejní expozice v šachetní budově dolu Vojtěch.
Kresba tužkou – permoníci
(Karel Hojden, 1970) |
Nejvíce movitých montánních památek ve Sbírce Hornického muzea Příbram pochází z 19. a 20. století (mimo přírodnin – těm by bylo nutné věnovat samostatný příspěvek). Je to dáno především tím, že příbramské stříbrorudné hornictví dosáhlo v 2. polovině 19. století evropské a v některých směrech i světové úrovně. Na začátku 2. poloviny 20. století měla pak zhruba tři desetiletí strategickou funkci také těžba zdejšího uranového ložiska, jedné z nejdůležitějších součástí příbramské rudní oblasti. Této skutečnosti odpovídá i budovaná heuristická základna muzejní sbírky. Svědectví o tom přináší množství pracovních nástrojů, pomůcek, strojů a zařízení, jako jsou např. želízka, mlátky, špičáky, kracle, ruční vrtáky, vrtací kladiva a sbíječky, vrtací tyče s korunkami, troky, důlní vozy, nakladače, vrátky, svítidla, měřící přístroje, záchranářská technika, ochranné přilby, ukázky drátěných lan, pomůcky k trhacím pracím, vybavení důlních tesařů, zařízení k čerpání vody, vzduchotechnika, kompresory, parní těžní stroje, zařízení z huti, kolejová technika k zajištění horizontální přepravy, prostředky k vertikálnímu transportu atd.
Z textilního sbírkového fondu je nutné připomenout bohatě zdobený historický prapor březohorského Spolku horníků a hutníků Prokop. Prapor byl vyroben v první polovině 19. století pražskou dílnou H. V. J. Trenkwald. Stejné provenience a stáří je i hornický spolkový prapor zasvěcený patronce sv. Barboře (oba vysvěceny 4. 7. 1827) a prapor věnovaný patronu sv. Vojtěchu s nápisem „Zdař Bůh“, což byl i název spolku. Dochovaly se také pracovní a slavnostní uniformy (včetně doplňků) zaměstnanců příbramského horního závodu z 19. a 20. století, báňských úředníků, akademiků, profesorů Vysoké školy báňské v Příbrami nebo například členů hornické kapely a podobně.
Slavnostní hornické uniformy
a prapor (19.–20. stol.) |
Model dolu s kombinací řezeb a dekorativních minerálů zvaný „štufnverk“ (19. stol.)
|
Hornické muzeum Příbram shromažďuje ve své Sbírce množství předmětů lidové tvořivosti zdejších horníků a hutníků, mezi které patří i modely dolů s kombinací řezeb a dekorativních minerálů zvané štufnverky, dřevěné plastiky havířů a hornických patronů, betlémy a jiné. Zejména betlémy jsou významným dokladem historického a duchovního vývoje se speciálním akcentem na prostředí příbramské společnosti, pyšnící se charakteristickými prvky zdejší lidové umělecké činnosti. Kromě muzea, církve i jiných subjektů a řady fyzických osob je uchovává též spolek Příbramští betlémáři. Ze Sbírky Hornického muzea Příbram je považován za jeden z nejcennějších exemplářů neúplný betlém z přelomu 19.-20. století vyrobený neznámým autorem z chlebového těsta. Dne 13. 3. 2003 byly tyto jesličky prohlášeny Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. Neméně vzácný je například rozsáhlý Bartošův betlém, který vznikal postupně během 19. a 20. století, dále betlém Smetákův, Brůžkův, Melkesův, jakož i řada dalších.
Dřevěná plastika – sv. Barbora (19. stol.)
|
Dřevěné betlémové figurky
(19. stol.)
|
Dřevěná plastika havíře
(19. stol.) |
Vysokou historickou a dokumentační hodnotu má listinný fond, jako například důlní mapy, technické plány a výkresy, fárací knihy nebo fotodokumenty. Autorem některých byl dokonce světově známý fotograf, příbramský rodák František Drtikol (1883-1961). Cenné jsou i kroniky či závěrečné zprávy (Závěrečná zpráva n.p. Rudné doly Příbram z roku 1985 vypracovaná kolektivem autorů pod vedením hlavního geologa podniku ing. Jiřího Bambase a Závěrečná zpráva ložiska Příbram, DIAMO, s.p., o.z. Správa uranových ložisek Příbram z r. 1995, od početného týmu autorů v čele s hlavním geologem ing. Karlem Škvorem) atd. Archiv s.p. DIAMO sídlící v areálu šachty č. 15 bývalých uranových dolů, zaražené roku 1955 nedaleko Brodu, poskytuje muzeu již řadu let kopie mnohých cenných materiálů.
Tisk z ocelorytiny – detail mapy příbramského okresu, v pozadí Příbram se Svatou Horou (pol. 19. stol.)
|